Krásný den všem. Děkuji, že jste zavítali na mé dortové stránky plné dobrot z kvalitních surovin, které pro vás s láskou připravuji, ale jak to všechno začalo?

Pokud to chcete vědět, čtěte dále, pokud ne a už máte chuť na nějakou dobrotu tak šup" do nabídky a určitě si vyberete. Pokud tolik nespěcháte tak si můj příběh přečtěte a pak třeba vyberte dortík z fotogalerie a společně doladíme obsah a jak bude dort vypadat bude na Vás, nebo mi můžete dát volnou ruku a  nechat se překvapit.

Něco o mě: Nejprve jsem vystudovala SOU u Krbu v oboru Cukrářka, ale že by mě to nějak moc bavilo to se říci nedá, nebo lépe řečeno, nebavilo mě to na praxi a ve škole, ale když byly doma oslavy, tak jsem vždy tvořila a seberealizovala se. Někdy tak, že to odneslo hodně připálených plechů na Vánoce :D. V posledním ročníku jsem mimo školu nastoupila do vojenského klubu (vařilo se, peklo se pro senát a prezidenta). Bylo to bezva, tolik luxusního jídla na jedné hromadě se mladé studentce může nechat jen zdát. 

Brzy jsem se naučila klasickou cukrařinu a začalo mě to bavit, a tak jsem hned po škole nastoupila do práce. Bohužel, co osud nechtěl, brzy se změnil šéf a všechny vyměnil včetně mě, a tak jsem  hledala další práci a brzy našla.  Bylo to klasické cukrářství "u Michala" v Podolí (vyhlášená cukrárna  v okolí), za mě jedna z nejlepších starých cukráren.           A proč? Protože se vše dělalo poctivě a kvalitně, bez umělých dochucovadel. Pan mistr Michal byl starší a mnohé mě naučil. Především neplýtvat a zákazníkovi dát, co mu na očích uvidí. Časem jsem se vypracovala tak, jak jsem přesně chtěla a měla mnoho zkušeností,ale když už tam p. mistr nepracoval, tak jsem šla zase o kus dál. Tentokrát do (česko-italské cukrárny "Zlatá konvice" na Staroměstském náměstí. Dlouho jsem tu pracovala. Byl zde skvělý kolektiv a naučila jsem se pracovat s krémy ze smetany, ovoce a pyré..

Myslím, že italské dezerty jsou opravdu moc dobré , jemné a chutné. V něčem jsem si je vylepšila a stále s nimi pracuji. Bohužel Zlatá Konvice se pomalu začala ubírat uplně jinným směrem než jsem si představovala tak jsem šla do své poslední práce a to byla cukrárna "Caroselo". Tady mě to vlastně moc bavilo. Hodně jsem se tu seberealizovala a vymýšlela dezerty, chodila na kurzy  s belgickou čokoládou, makronky..

Ale pak bum, přišla moje velká životní LÁSKA, můj MUŽ, bez kterého bych tento web, ani celou výrobnu, ani náš život neměla. A jak už to bývá, byla svatba :), byl syn :D. Ten mě zaměstnal natolik, že představa, že se vrátím do práce byla smutná až tížívá, a tak jsem si řekla, jak to udělat, abych mohla být s ním a s naší rodinou a zároveň mít práci. 

Vytvořila jsem stránky na Facebooku a pekla kamarádkám. Ty měly kamarádky, a ty zase kamarádky a rodiny a rodiny zase přátele. Až jsem si pomalu z našeho malého řadového domku, respektive 1/2 domu, v druhé bydleli sousedi, udělala  místo kuchyně skoro výrobnu a řekla: "tohle nejde, sakra musíme něco změnit". Jelikož mám ráda čisto a uklizeno. A takhle byla kuchyně furt plná marcipánu a vykrajovátek a korpusů. Než jsem něco uklidila, tak nebyl čas pomalu ani vařit oběd. 

A tak jsme hledali dlooouhou dobu domeček, kde bych mohla mít svojí výrobnu a vyjít vstříc všem, na které se kvůli kapacitě nedostalo, nebo jsem nemohla dělat jak bych chtěla. Jak už to bývá, přicházejí hezké věci, ale i ty špatné. Jako kdyby z nebe spadnul, kde se vzal, tu se vzal domeček. My se mohli posunout v naší životní etapě dál. Když si tak vlastně říkam, třeba mi ho ten,(muj Tatínek) kdo do toho nebe šel, přičaroval. A tak se začal plnit sen. Já byla hlava a můj muž ruce:D. Spolu jsme to dotáhli a já Vám mohla napsat tento wlog o mém snu, který se stal skutečností. 

Ale na jedno nesmím zapomenout!! Děkuji i Vám moji milí zakazníci, z nichž někteří jste i věrní přátele. Bez Vás bych tohle vše také nikdy nedokázala. 

Mějte se moc pěkně, Vaše Jája.